Jdi na obsah Jdi na menu
 


CIZÍ VOJSKA

10. 11. 2008

 

 

 

 

Dominika Prejdová

The author of the text is a graduate of the Charles

University. She studies the reflections of the war

in Balkan cinema.

A War without Culprits

Welfare

Law and Order

ŠÉFREDAKTOR: JAN KOLÁŘ / REDAKCE: ANTONÍN TESAŘ, MARKÉTA KAŇKOVÁ, PETR PLÁTENÍK, PETER JAKUŠ, MATĚJ DOSTÁLEK / REDAKCE ANGLICKÉ STRANY: KEVIN JOHNSON /

GRAFICKÁ KONCEPCE: JURAJ HORVÁTH / SAZBA: JIŘÍ FOGL / KOREKTURY: KATEŘINA KRÁLÍKOVÁ / FOTOGRAF: TONDA MATĚJOVSKÝ / TISK: ETIS, A.S.

 

  1. Moje GR aneb Government Relation ve věci RADAR | paddy.blogy ...

     - [ Translate this page ]
    6. září 2007 ... Stačí, že naši kluci nasazujou denně krk v Iráku a Avgánistánu tam, ...... A nechci ani žádná cizí vojska na našem území ať jsou jakékoliv ...
    paddy.blogy.novinky.cz/0709/moje-gr-aneb-goverment-relation-ve-veci-radar - 492k - Cached - Similar pages
  2. Diskuse: Afghánistán: ZABIT další český voják! | Ze světa ...

     - [ Translate this page ]
    To jen u nás vítáme cizí vojska chlebem a solí. ..... Třeba že zemřel v Avgánistánu,položil i život za naši demokracii.Čest jeho památce. ...
    azpravy.atlas.cz/svet/157186-afghanistan-zabit-dalsi-cesky-vojak.aspx?diskuse - 553k - Cached - Similar pages
  3. Diskuse: Afghánistán: ZABIT další český voják! | Ze světa ...

     - [ Translate this page ]
    Bohužel budou přibývat další "hrdinové" padlí za cizí zájmy daleko od ...... daji do kupy,nebudes mit hasice co ti uhasi dum,nebudes mit vojsko co te chrani ...
    azpravy.atlas.cz/svet/157186-afghanistan-zabit-dalsi-cesky-vojak.aspx?diskuse&parent=1814611 - 552k - Cached - Similar pages
    More results from azpravy.atlas.cz »
  4. D-FENS Weblog

     - [ Translate this page ]
    Cizí základny běžnému občanu vadí, ať se jedná o rakouské, německé, sovětské a polské, které u nás provozovala okupační vojska, nebo americké. ...
    www.dfens-cz.com/komentare.php?akce=fullview&cisloclanku=2006070902&page=2&style= - 174k - Cached - Similar pages
  5. Vláda neplní slib. Vojáci dostanou o 10 miliard méně - Diskusní ...

     - [ Translate this page ]
    Posílat naše vojáky na zahraniční mise není taky dobré,protože v roce 1968 se nám taky nelíbilo,že nás obsadila vojska waršavské smlouvy.Cizí armáda v ...
    aktualne.centrum.cz/domaci/politika/forum.phtml?Forum_Q=Vl%E1da+nepln%ED+slib.+Voj%E1ci...o+10... - 316k - Cached - Similar pages

In order to show you the most relevant results, we have omitted some entries very similar to the 5 already displayed.
If you like, you can repeat the search with the omitted results included.

 

 

Tip: Save time by hitting the return key instead of clicking on "search"

Search Results

  1. UNHCR | Aktuální informace

     - [ Translate this page ]
    Sovětská vojska přicházejí do Afghánistánu v prosinci 1979, počet uprchlíků rychle stoupá na 600 ... UNHCR požaduje okamžitý odchod cizích vojsk ze země. ...
    www.unhcr.cz/news/?cid=301 - 28k - Cached - Similar pages
  2. Res publica - Afghánistán - hledání cesty (pozitivní aktivity ...

     - [ Translate this page ]
    25. červen 2007 ... Afghánistán - hledání cesty (pozitivní aktivity americké ambasády v Praze) ... žádat předání moci a požadovat případný odchod cizích vojsk. ...
    publica.cz/content/view/297/37/ - 31k - Cached - Similar pages
  3. Časopis Respekt – Afghánistán

     - [ Translate this page ]
    V Afghánistánu byla před třemi lety cizí vojska vítána davy po téměř čtvrtstoletí permanentní občanské války. Dnes se v Kábulu debatuje o zřízení „zelené ...
    www.respekt.cz/staty.php?fIDROCNIKU=2006&fIDSTATU=6 - 29k - Cached - Similar pages
  4. Komunistický svaz mládeže

     - [ Translate this page ]
    10. srpen 2008 ... Pobyt vojsk v Afghánistánu je pro ně levný a situace není příliš ... všech cizích vojsk, ale především smlouva s pákistánskou vládou, ...
    www.ksm.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=1580&Itemid=89 - 23k - Cached - Similar pages
  5. Sověti "téměř vyhráli válku v Afghánistánu"

     - [ Translate this page ]
    I po odchodu sovětských vojsk z Afghánistánu poskytoval Sovětský svaz ... zkušenost v Afghánistánu dokázala, že ozbrojené povstání místních lidí proti cizí ...
    www.blisty.cz/2004/12/28/art21235.html - 17k - Cached - Similar pages
  6. [PPT]

    Afghánistán a širší souvislosti trvajícího konfliktu

    File Format: Microsoft Powerpoint - View as HTML
    Afghánistán. 650 000 km2; 32 mil. obyvatel (2007); 45% obyvatel do 14 let .... firmám, cizincům a nevládním organizacím; Cizí vojska – ISAF + PRT ...
    portal.justice.cz/soud/soubor.aspx?id=52647 - Similar pages
  7. Velení armády USA volá po útocích na území Pákistánu – Novinky.cz

     - [ Translate this page ]
    11. září 2008 ... Pákistán se staví proti operacím cizích vojsk na svém území. Zatímco afghánské prezident Hámid Karzáí tento postup podporuje, ...
    www.novinky.cz/clanek/149396-veleni-armady-usa-vola-po-utocich-na-uzemi-pakistanu.html - 23k - Cached - Similar pages
  8. KSČM - Názory a polemika

     - [ Translate this page ]
    11. září 2008 ... Není třeba žádné zvláštní vojenské kvalifikace, aby i laik nepoznal, že právě v Afghánistánu se asi situace pro cizí vojska neodehrává ...
    www.kscm.cz/article.asp?thema=2742&item=39978 - 15k - Cached - Similar pages
  9. Týden.cz | Afghánistán: koalice zabila třikrát více civilistů

     - [ Translate this page ]
    Podle vrchního velitele vojsk USA v Afghánistánu, generála Davida McKiemana, ... hovoří o půl tisícovce civilních obětí, jež jdou na vrub cizích jednotek. ...
    www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-oceanie/afghanistan-koalice-zabila-trikrat-vice-civilistu_79858.html - 45k - Cached - Similar pages
  10. protiraketam.cz

     - [ Translate this page ]
    Účastníme se vojenských operací v Iráku a Afghánistánu, vysílá od nás Rádio ... Stejná pravidla se uplatňují již od roku 1999 na jakékoliv cizí vojska ...
    www.protiraketam.cz/ankety.asp?id=A20071018_r02_769 - 25k - Cached - Similar pages

 

http://www.dokument-festival.cz/files/zk_news_102_2522_dd8b2673.pdf

CIZÍ VOJSKA 1

Ryzí dokument je ten, který není určen pro lidské oko (Optical vacuum, režie Dariusz Kowalski)

 

V souvislosti s vaším snímkem Krátké fi lmy z Iráku se samozřejmě nejdřív

musím zeptat na původ záběrů, z nichž je poskládán. V titulcích mluvíte přímo

o vyšetřování či výzkumu…

 

Když jsem žil v Buenos Aires, pracoval jsem se dvěma

Iráčany, kteří mi pomohli sehnat DVD s propagandistickými

fi lmy natáčenými iráckými guerillami. Později jsem zjistil,

že tyto disky jsou volně na prodej na internetu, dva dolary za

kus. Jedná se o tradiční postup užívaný už Palestinci, kteří

nabízejí k prodeji VHS, na nichž jsou natočena poslední slova

jejich „mučedníků“. Také jsem stáhl více než 40 hodin videa

z internetu. Existují speciální stránky, na kterých najdete

záběry tajně natáčené americkými vojáky (nejznámější jsou

liveleak.com). Jsou tam umístěny vždy jen pár hodin, protože

když videa objeví americké ministerstvo obrany nebo jiný

americký vládní úřad, okamžitě si vyžádají smazání těchto

dat. Jde o stránky fungující na principu YouTube, s tím

rozdílem, že na ně můžete umisťovat videa bez jakýchkoli

omezení. Díky mým arabsky mluvícím přátelům jsem měl

také možnost projít stovky stránek v arabštině a objevit

spoustu dalšího materiálu. Některé záběry se ale do fi nální

verze fi lmu nedostaly kvůli jejich přílišné krvavosti. Našel

jsem například video zachycující jednoho z amerických

vojáků, jak se pokouší zneškodnit bombu. Dvacet minut

pozorujete napínavou akci a na konci videa bomba vybuchne

přímo do vojákova obličeje. A konečně, můj přítel pracující

pro latinskoamerickou CNN mi „ilegálně“ poskytl jisté

archivní materiály. Jména mých dvou přátel nejsou uvedena

v titulcích, protože jejich rodiny stále ještě žijí v Iráku. Příteli

z CNN by samozřejmě hrozil vyhazov, kdybych ho zmínil.

Shromažďování videí trvalo přibližně pět měsíců a tři měsíce

zabralo vybírání vhodných scén a jejich sestřih.

Záběry pořízené americkými či britskými vojáky můžeme označit jako soukromé,

tajné, až zakázané. Naopak muslimské propagandistické fi lmy jsou směřovány

k širší veřejnosti, především prostřednictvím internetu. Jedná se o záměrně

budovanou opozici?

Na můj dokumentární fi lm můžete takto nahlížet, ale mým

záměrem bylo spíše ukázat soukromou zkušenost války.

Věřím, že je možné rekonstruovat poměrně věrné panorama

irácké války, den po dni, prostřednictvím těchto krátkých

videopříběhů natáčených lidmi, kteří jsou již mrtví. Američtí

a britští vojáci natáčejí válku, aby ukázali, jak otřesné věci se

tam dějí. V podstatě se tak dožadují pomoci. Uvízli na cizím

místě, kde jsou denně zabíjeni jako mouchy. Spousta z nich

se z toho zblázní. Válka je peklo a oni se snaží zachytit jeho

srdce. Samozřejmě, že můj dokument je o válce, ale ukazuje

především její intimní stránku. Při svém hodnocení neodlišuji

americké vojáky a ozbrojené milice. Myslím, že zástupci obou

stran mají strach zemřít v každodenních nesmyslných bojích,

z nichž se stává pouhá práce, asi jako když jdete do úřadu.

První válka v zálivu bývá někdy označována jako válka v přímém přenosu. Dá se

v případě druhého iráckého konfl iktu mluvit o internetové válce?

Ano, tato válka je už stoprocentně internetovým konfl iktem.

Televize zprostředkovávala pouze americkou invazi v roce

2003, boje mezi americkými jednotkami a Saddámovými

vojáky. Ale v okamžiku, kdy ustaly přímé válečné střety,

obrazy války zmizely z televizních obrazovek a přesunuly se

na internet. V jejich případě už se jedná o záběry zobrazující

násilí natolik explicitně, že nemohou být promítány ve

zprávách v hlavním čase. Takže nezbývá nic jiného, než je

hledat na internetu, provádět vlastní výzkum. Samozřejmě,

že k těmto záběrům musíte přistupovat s vědomím, že byly

s nějakým záměrem sestřihány a fi ltrovány. Jenže to dělá

televize taky, mnohdy ještě víc. Milice i koaliční vojáci mohou

šířit svá obrazová sdělení na internetu bez povolení v podstatě

kdykoli prostřednictvím laptopů. Je to jednoduché, rychlé

a efektivní. Dokonce i pokud je video ze stránky smazáno,

vždy je stačí zhlédnout a stáhnout tisíce lidí. Takže pokud

jednou něco nahrajete na internet, zůstává to tam určitým

způsobem navždy. Snažím se domyslet, kolik let nás budou

obrazy z války v Iráku pronásledovat. Představte si, že tyto

záběry sledujete v roce 2020, 2030, 2040…

Poselství vašeho fi lmu je částečně sdělováno prostřednictvím mezititulků. Citujete

zde velmi rozdílné osobnosti. Podle jakého klíče jste je vybíral?

Texty a citáty jsou pro mě způsobem, jak vyjádřit vlastní

úvahy o jistých problémech. Než jsem začal dělat svůj fi lm,

Krátké záznamy šílenství

DOK.REVUE:3 —> pokračování na straně 2

Nedělní chvilka poezie

Chci vidět ruce nahoře! Celá Jihlava bude mít ruce nahoře!

Yeaaah Yeaaah!

Ve jménu dokumentu jsme se tu sešli a ty řekni jestli Jihlava

má hiphopovou duši natáhnu kuši co do tvých uší vpálí beaty

bity a kmity a to ne žádné šity

MC Wiseman vidí jak náš život instituce řídí a chudáci lidi

jsou jako sledi mačkaní do kádí komu to vadí vždyť i ti mladí

na úřadech sedí na nic nehledí jen faktury hradí a na ostatní

prdí Tak jsou to zmrdi? Yeaaah Yeaaah

A Seidlů Ulrich nenosí kulich když zvířata loví kamerou svojí

co nezná milosti pro malichernosti povrchnosti ukrutnosti

když někdo rád kozy tak někdo vozy pořádný káry láry fáry

nejsou to čáry jen v duši páry co už nepálí tady si sedni do

kamery vzhlédni Prásk! potom padni

Člověk je stejně to největší zvíře co v dobré víře armády zbrojí

vraždícími stroji i fi lmy o tom točí pro mladých oči aby ve své

kostrči objevili lásku pro tu chásku co ve vilách sedí na perleti

a po pleti třou si trus pro lepší skus no prostě hnus Yeaaah

Yeaaah

Závody v dokumentu jsou už v půli a záleží na vůli pánů

soudců ne z lidu ale z úřadu do funkcí povolaných no nevím

který fi lm zvolím pro diváckou cenu z programu menu

inspiraci hledám mezi moři kde hranice boří a radost českou

tu naši hezkou do sebe lámu jak skotskou dobrá je jak dílo co

dvanáct let tunilo pod drny co srny? trochu vrní ve znamení

trychtýře vikýře vikáře toho brankáře co se s ničím nepáře

nářez

MC Humr

Lia, jedna z postav románu Umberta Eca Foucaultovo kyvadlo, říká: „Lidstvo nesnáší pomyšlení, že svět vznikl

náhodou, omylem, jen díky tomu, že čtyři nerozumné atomy

do sebe narazily na mokré dálnici, a musí objevit kosmické

spiknutí… “

Ecův román se sice zabývá domnělými spiknutími

esoterického charakteru, ale zmíněný citát je myslím vhodný

i v tomto kontextu. Útok na Spojené státy 11. září 2001 byl

jedním z nejhorších nejen v americké historii, ale v historii

celého světa. Během několika hodin zahynuly tisíce lidí,

zničen byl ohromný majetek. Washington poté zaměřil svou

odvetu na Afghánistán, následně nepřímo také na Irák, kde

je americká armáda dodnes. Téměř bezprostředně po útocích

se začaly objevovat názory, že se onoho dne možná všechno

neodehrálo přesně tak, jak říkají ofi ciální místa. Tyto hlasy

postupně sílily, až daly vzniknout dokumentárním fi lmům,

jako jsou ty uváděné na letošním festivalu.

Autoři „konspiračních“ dokumentů shodně napadají ofi ciální

verzi událostí – liší se pouze v síle a nabroušenosti svého

odporu. Základní problém však spočívá v tom, že fi lmaři sice

tvrdí, že pouze kladou otázky, ale zároveň se je snaží opřít

o „fakta“. Těm je potřeba věřit, aby otázky vůbec obstály.

Diváci jsou tak vystaveni nekalé hře, v níž se jim nabízejí

údajná fakta, jež ovšem velmi často neobstojí.

Hlavní protagonista fi lmu Co se opravdu stalo 11. září

 

 

se na začátku svého díla také dopouští manipulace, když

přirovnává údajná fakta ve svém díle k losu v loterii. Chceteli

vyhrát, potřebujete los. Čím více jich máte, tím je výhra

pravděpodobnější. Stejně je tomu prý i s konspirační teorií.

Čím více faktů, tím je teorie blíž skutečnosti. Jenže na rozdíl

od nezpochybnitelné existence koupeného losu si „fakta“

v dokumentu pochybnost zaslouží.

Film Začátek změny: Druhá verze jde ještě dál, přímo

obviňuje některé vládní představitele z účasti na masových

vraždách z 11. září. To je docela silná káva. Zlidovělá

zásada kriminalistiky říká, že je potřeba vždy nalézt motiv

vyšetřovaného činu. Cui bono? Autoři říkají s různou

intenzitou, respektive otevřeností vesměs to samé. Někdo

v americké vládě chtěl pomoci spřáteleným lidem k majetku

nebo měl v úmyslu podpořit stávající administrativu

a umožnit jí provádět doma i v zahraničí věci, které by jinak

nebyly možné. Jinými slovy, kdosi z vlády naplánoval ohavnou

vraždu několika tisíc spoluobčanů. Autoři dokumentů

předkládají několik motivů. Pojistný podvod pronajímatele

Světového obchodního centra, záminka neokonzervativců pro

drakonické zákony na ochranu státu nebo také casus belli,

 

tedy důvod k nové válce, která by znamenala zakázky pro jisté

fi rmy… Někdo ve vládě tedy zosnoval rozsáhlé spiknutí za

použití nejmodernější techniky, které mělo způsobit, že celá

akce bude ukazovat na islamistické teroristy.

Autoři dokumentů by pro svá tvrzení měli mít opravdu

pevné důkazy. Podívejme se tedy na několik „faktů“ stojících

za jejich otázkami. Ve fi lmu Začátek změny: Druhá verze

říká jeden z odborníků, že Dvojčata se nemohla tak rychle

zhroutit, aniž by je k zemi poslala řízená demolice. Tento

expert se ovšem zabývá vodou, nikoli ocelí, stejně jako fi rma,

pro niž pracuje. Očitý svědek říká, že u letadla, které narazilo

do jedné z věží, neviděl okna, takže se mu nezdá, že by to byl

skutečně dopravní letoun. Dokument však zamlčuje, že muž

stál ve chvíli nárazu asi dva kilometry od napadené budovy.

Mohli bychom pokračovat.

Nikdo neviděl všechny fotografi e, listiny a záběry z onoho

tragického dne. Nikdo nevyslechl všechny svědky, experty,

novináře a další, kdo mají k události co říci. Není to možné,

ale ani nutné. Zásada vědecké falzifi kace říká, že daná

hypotéza platí, nenajde-li se alespoň jeden empirický příklad,

který ji vyvrací. Tvrdím-li, že všechny labutě na světě jsou

bílé, platí moje hypotéza přesně do doby, kdy někdo najde

exemplář jiný, třeba černý. Neříkám, že ofi ciální verze 11. září

2001 musí být nutně pravdivá. Obávám se však, že černá labuť

tentokrát nepřiletěla.

Robert Müller

Autor je pedagog a překladatel.

Černá labuť

neměl jsem rád mezititulky a texty umisťované přes obraz.

Ale když jsem začal skládat dohromady mozaiku záběrů

tohoto projektu, zjistil jsem, že někdy prostě potřebujete

něco vyjádřit slovy, že pouhé obrazy nestačí. První verze fi lmu

neobsahovala žádné texty ani citáty. Šlo o čiré vyjádření,

byl jsem přesvědčen, že obraz musí zůstat čistý. Pak jsem

ale promítl pracovní verzi několika přátelům a nikdo

z nich nepochopil, co se svým fi lmem pokouším sdělit,

nebo porozuměli jen některým sekvencím. Samozřejmě pro

mě jejich reakce byla zpočátku nepochopitelná, protože

jsem zhlédl stovky videí, a měl jsem proto lepší vhled do

problematiky. Proto jsem se nakonec rozhodl propojit video

s textem. Citáty jsem vybíral sám se záměrem vyjádřit

dialektiku textových sdělení a obrazů.

Proč jste si vybral právě toto téma? Pocházíte z Argentiny, která je od Iráku

vzdálená geografi cky i politicky. Považujete násilí a politiku násilí za globální

téma?

Zajímají mě projevy šílenství obecně. A těch najdete ve válce

nespočet. Válka je dnes už globálním problémem. Uvědomil

jsem si tento fakt po dvou bombových útocích v Buenos

Aires. Jeden se udál roku 1992, druhý 1994. Pravděpodobnou

příčinou těchto zákeřných činů byla spolupráce argentinské

vlády s USA v první válce v Zálivu roku 1991. Další bomby

vybuchly poté, co Argentina přerušila spolupráci na

nukleárním výzkumu a poskytování důležitých jaderných

materiálů státům v Perském zálivu. Válka v každé zemi by

měla být pokládána za globální problém. Pokud by OSN

plnila své poslání správně, stala by se válka v kterékoli zemi

otázkou humanity obecně.

Rozhovor vedl Petr Pláteník

Mauro Andrizzi (1980) patří k mladé generaci argentinských

filmařů. Filmové zkušenosti získával především

na asistentských a scenáristických pozicích.

V Jihlavě uváděný dokument Krátké filmy z Iráku

zaujal pořadatele několika světových festivalů, a to

nejen těch dokumentárních. Momentálně jej prezentuje

na filmovém festivalu v Teheránu. Ten se díky jeho

zeměpisné a geopolitické blízkosti k tematizovanému

Iráku tvůrce rozhodl navštívit osobně. Divákům MFDF

Jihlava posílá z dalekého Orientu pozdravy.

Opičí král říká: Miluj svou zbraň i obrněný transportér OT 62!

II. DOK.REVUE:3

—> rozhovor s Maurem Andrizzim

Armádní televizní měsíčník

Osvobození Ostravy

Na přímluvu svých spolužáků Jiřího Menzela a Honzy

Schmidta jsem byl vyměněn za magnetofonové pásky od

bojového útvaru do Armádního fi lmu, kde jsem natočil

televizní měsíčník o osvobození Ostravy. Jeho součástí byla

žena, která bojovala ve Svobodově armádě u Dukly; její

muž tam padl a její syn umíral celou noc tamtéž, na ledě,

a nikdo k němu nemohl, dokud nezemřel. Druhý syn odjel

po skončení války do Hagany a bojoval za vytvoření státu

Izrael. Další spolubojovník od Dukly si ji vzal za ženu a ona

žila tím, že si schovávala stanioly od čokolád a bonbonů

a lepila z nich velkou kouli, o které říkala, že to je to jediné,

co jí zbylo, a to byla vdaná. Natočil jsem ještě vraní hnízda

v Ostravě, policejní budky, které visely nad křižovatkami

jako vraní hnízda, píseň Škoda lásky v nočním baru s

cirkusáky, kteří vyprávěli, jak ty cirkusy jély, jély, až dojély

a přišel Hitler se svými spolubojovníky. Poslední část byla

i o partyzánech, kteří se snažili dostat milé Němce zpátky

do Německa. Měsíčník zakázali a v televizi se nevysílal, já

jsem měl problém, a tak jsem natočil další, abych nemusel

k bojovému útvaru, ve kterém se střílelo od začátku do konce,

na moři i na horách, všechna vojska Varšavské smlouvy

s komentářem tak blbým, že když jsme ho se sestrou psali,

smáli jsme se, až jsme plakali. Po projekci za mnou přišel

podplukovník a šéf Armádního fi lmu, plácl mě do zad a řekl:

„Vidíš, soudruh Vachek, že to jde, když se chce.“ Od té doby

vím, že každá spolupráce, i podvratná, může být spoluprácí,

když spolupracujete s blbcem.

Karel Vachek

Filmy z šedé zóny, jež pokrývá prostor

mezi záznamem a artefaktem

Na jedné straně „nemanipulovaná“, z různých motivací

vycházející dokumentace reality, na straně druhé její tvůrčí,

druhotné formování v kompaktní audiovizuální díla. Jaký

význam mají reprodukované obrazy a zvuky v prvotním

kontextu svého vzniku a kam se jejich význam posouvá tehdy,

když jsou sjednoceny autorským subjektem v uměleckou,

prezentovatelnou výpověď? Dvě odlišné polohy, dvě „fáze“

dokumentu, tvoří společný jmenovatel tří zcela formálně

i obsahově rozdílných fi lmů, propojených v dnešním tématu.

V jedné metodě – kompilaci materiálů, se potkávají tři jiné

perspektivy, tři odlišné výchozí body pohledu.

V konceptuálním Optickém vakuu pohled vykonávají

„anonymní“ oči webových kamer: jde o nesubjektivní vhled

stroje do prostorů, o záznam obrazů bez vnitřního významu

a kontextu – Dariusz Kowalski je roky lovil z internetové

sítě, z elektronického proudu dat a sjednotil vizualitu, jež bez

ustání cirkuluje v kanálech digitálních pavučin. Tematizuje

tak, z kolika zorných úhlů se ke skutečnosti vztahujeme,

a pojmenovává signifi kantní rys současnosti: rozpad centrální

perspektivy. Zároveň obrazy prozkoumává a klade důraz na

jejich geometričnost, symetrii, linie, barvu: odosobněná realita

je pozdvižena do úrovně výtvarného díla.

Opačný, subjektivní pohled utvářel zvukovou i obrazovou

„hmotu“, již měl k dispozici Morgan Dews při tvorbě snímku

 

Otevřít po mé smrti. Pramenem, z něhož čerpá, je obrazový

i zvukový found footage: padesát hodin audiodopisů a více než

dvě stě domácích fi lmů, zachycených na super 8. Kompiluje

materiál, jenž v běhu „osvobozených“ šedesátých let pořizovala

jeho babička, aby jím dokumentovala vleklý rozpad svého

manželství a jeho otisk do života jejích dětí. Nahrávky jsou

tu náhradou za ztracenou schopnost vzájemné komunikace,

terapeutickou výzvou pro celou rodinu. Dews, stejně jako

Kowalski, strávil řadu let myšlením v materiálu, který byl –

z poslední vůle jeho autorky – po tři dekády záměrně vyřazen

z rodinné paměti. Vnitřní, intimní motiv jeho vzniku tak

přirozeně ovlivňuje i konečnou podobu Dewsem zformované

výpovědi. „Pur“ dokumenty v jeho rukou začínají ožívat,

vyprávět, aniž by však ztratily to určující – ryzí deníkovou

vnímavost.

 

Krátké fi lmy z Iráku režiséra Maura Andrizziho mapují pole

válečného konfl iktu z perspektiv všech zúčastněných stran.

Islámské milice, spojené ideou svaté války – teroristického

džihádu, pořizují videonahrávky válečných akcí, jejichž cílem

je mnohovrstevná propaganda. Ač je pro Iráčany dokumentace

základní součástí válečné strategie – a zdá se, že i osobní

hrdosti – pro Američany by měla být tabu (alespoň podle

příkazu ministerstva obrany). Ale není: i oni s pečlivostí

zaznamenávají svou válečnou výkonnost, na rozdíl od striktně

militantních muslimů však využívají média i ke krácení dlouhé

chvíle. A jsou tak vynalézaví, že vystupují z žánru dokumentu

a „pozvedají se“ k tvorbě hudebních videoklipů.

V iráckých „kraťasech“ je tedy kontext i úhel namířeného

pohledu jiný, jeho původcem je voják vyzbrojený rozličnou

reprodukční technologií – od kamer s extrémně vyvinutými

transfokátory a nejnovějšími typy teleobjektivů až po prosté

mobilní telefony. Je to dokumentarista-válečník vyňatý z bojové

akce a ukrytý na předem určeném místě tak, aby s maximální

přesností zachytil přítomný moment válečného běsnění.

Preciznost přípravy i detailní dokumentace sama o sobě

nahánějí strach a podávají důkaz chladnokrevné zvrácenosti,

k níž lidstvo ve věku technologií dospělo.

Tato tři díla ukazují různorodé tváře života a vztahů člověka

k němu, jež se stávají zřetelnější, „viditelnější“ právě aktem

dokumentace. Mohlo by zůstat jen u toho, ale mnohá poselství

a svědectví o nesčetných podobách lidské existence by k nám

nikdy nedorazila. Pro rozšíření pórů naší zkušenosti je tedy

dobře, že dochází i k aktu vyššímu – transformaci „pur“

dokumentů v umělecké dílo: až to nám otevírá okno do světa.

 

Markéta Kaňková

Dariusz Kowalski | Optical vacuum | Mezi moři

Morgan Dews | Otevřít po mé smrti | Opus bonum

Mauro Andrizzi | Krátké filmy z Iráku | Opus bonum

Dokument: „pur“, nebo „meta“? FOTOKOMORA

aneb Fotografie před filmem

Druhým z fotografů, které představuje sekce mapující

prostor mezi filmem a fotografií, je francouzský

tvůrce Eric Rondepierre.

„Prezentuji zde práci, kterou rozvíjím už téměř

dvacet let a která vychází z filmových obrazů.

Už mnoho let předkládám divákům své fotografie

v rámci veřejných prezentací, které komentuji.

Fotografie je pro mě druhem odhalení černých

děr, tunelů filmu, krajin, které nemůžeme vidět.

Základem mé práce je reprodukce již existujících

dokumentů. Vycházím z reprodukce, ale dotýkám se

toho, co na původních obrazech není vidět. V mé

práci jde o to, učinit z neviditelného viditelné.

Filmy, se kterými pracuji, si dopředu nevybírám.

Pracuji v různých filmotékách zemí, které

mne zvou, a používám to, co je mi nabídnuto, co

je k dispozici. A na základě toho rozvíjím svou

práci. Za posledních patnáct let jsem neudělal

jedinou fotografii. Pracuji s již existujícím

materiálem, ale jsou i případy, kdy záběry z filmů

mísím dohromady s obrazy, které sám zaznamenávám.

Dělám z nich pak určitý druh fotomontáže. To

je situace, v níž se stýkají dvě časové vrstvy:

první je vrstva současnosti – fotky, které dělám

sám, a druhá je vrstva starobylá – pocházející

z filmového média. Výsledná realita se v nich

vynořuje krok za krokem.

K realizaci svých obrazů většinou používám kinofilm,

ale před několika lety jsem se, asi jako

každý, začal věnoval digitální fotografii. Snímky

však stále vyvolávám klasicky, a tak i když

pracuji s elektronikou, je výsledkem vždy obraz

na filmu. Má manipulace s fotkou tedy zůstává

klasická.“

S obrazy Erika Rondepierra se nemusíte seznamovat

jen na této stránce – dnes ve 20 hodin je budete

moci ve velkém sále DKO zhlédnout i s autorovým

komentářem.

 

Hledači ideální zahrady

Radek Tůma ve svém fi lmu Plani di giardini ideali hledá hned

několik věcí najednou. Spolu se svými přáteli se pokouší nalézt

ideální zahradu, která pro něj představuje symbol dokonalosti.

Zajímá se také o komponování opery na základě zvířecích

zvuků a energií, které zvířata vyzařují. Domnívá se totiž, že

skrze jejich hlasy může komunikovat s Bohem. Ve fi lmu se

několikrát objevuje i motiv totální bláznivosti jako euforie

a duchovní nirvány. Je příběhem lidského hledání a oslavou

vnitřní svobody.

Sledujeme několik postav, které si říkají boží bojovníci, na

jejich cestě za utopickými ideály. Přitom není podstatné, jestli

některého z nich dosáhnou. Důležité je, aby jej nikdy nepřestali

hledat. Zajímá je hlavně prožitek, ta chvíle, ve které se mohou

vytrhnut z reality.

Protagonisté fi lmu jako by vystoupili z divadelních kulis a ještě

v kostýmech začali hledat ideální zahradu v reálném světě. Film

je ostatně sám parafrází skutečné divadelní hry – orientaci

v jejím ději divákovi Radek Tůma ovšem nijak neusnadňuje.

Záměrně ho tříští, mění prostředí, žánry i identitu postav.

Když už se ve fi lmu objeví postava průvodce, má na krku

slavíka a není jí rozumět. Z podivné vnitřní stavby usvědčuje

fi lm i několik slepých dějových linií, které jsou rozehrány, ale

nedotaženy do konce. Roztříštěnost fi lmu je nejen formální,

ale i významová. Ideální zahrada, zvířecí opera, růže z Jericha,

chvála bláznivostvi, komunikace s Bohem, návrat k prapůvodní

přírodě. To je jen několik motivů, které jdou napříč celým

fi lmem.

Bojovníci boží by mohli namítat, že klíčovým pro ně nebyl

fi lm, ale to, co při natáčení prožívali. Šlo jim přece o čistou

přítomnost, hledání Boha v dané chvíli, silnou emoci jako

esenci transcendentna. „Nepotřebují žádný program, pro ně je

podstatné to, že už takhle komunikují,“ zaznívá na vysvětlenou

ve fi lmu.

Abstraktní příběh hledání je tedy důležitější než konkrétní

nalézání. Ale pochopí to alespoň některý z diváků? A jaký

zážitek z toho bude mít, když takový moment prožije jen

zprostředkovaně, skrze fi lm?

 

Martina Muziková

Radek Tůma | Plani di giardnini ideali | Česká radost

IV.

Malá recenze o Nosu

Nikolaj Vasiljevič Gogol napsal v 19. století povídku o muži,

jenž se jednoho dne probudí a zjistí, že jedna část jeho těla jaksi

opustila své místo a začala žít vlastním životem. Tato nelogická

situace následně poslouží Gogolovi k rozehrání tragikomických

scén, které ve větší míře využívá prvky absurdnosti. (Formalisté

i Bachtin jistě nad takovou látkou vrněli blahem…)

Možná i po těchto inspiračních stopách se vydala estonská

režisérka Agne Nelk při přípravách dokumentu o jednom

z nejvýznamnějších ruských literárních vědců druhé poloviny

20. století Juriji Michajloviči Lotmanovi. Nos, samozřejmě že

animovaný, na nás totiž vykoukne hned v jedné z prvních scén

fi lmu. Nos jako znamení života. Židovský nos, který u stalinských

nomenklaturních kádrů vyvolával nepotlačitelnou vlnu odporu

a neodvratně nasměroval Lotmanovu životní dráhu do Tartu.

A tento karikaturně vděčný rys doplnil slavný sémiotik záměrně

stalinským knírem. Svár vepsaný do obličeje. Sémiotický

prostor tváře. Deklarace hranic. Hranic, jež jsou důležité.

Jen ony nám umožňují uchopovat svět. Při jejich vědomí jsme

schopni vnímat rozdíly. Vyjadřovat se, tvořit, natáčet fi lmy.

Lotmanův svět je samozřejmě možné vnímat jako fi lmovou

aplikaci Mistrových teorií. Blasfemickou a zároveň velmi

pietní poctu pozoruhodnému mysliteli, jehož bádání bylo

vedeno především hlediskem etickým. Protože i tam, kde už se

některé z jeho fi lozofi cko-lingvistických konceptů můžou zdát

překonané, zůstává vědomí obrovské morální energie. Touhy

učinit svět srozumitelnější a přehlednější, a to zejména cestou

seberefl exivity (skrze jazyk do srdce poznání: ne náhodou je

Lotman v dokumentu označován jako myslitel s vysokou mírou

sebezpytnosti).

Právě výzva ke stálému obracení se do sebe tupí nebezpečný

potenciál teorií zakládajících se na rigidním, jednou provždy

daném vymezení celku a částí. Uživatelsky příjemných

prostředků k ovládání světa formovaného znaky, soustavami

znaků, herními principy atd. Právě moment obratu, obratu

k Lotmanovi a jeho vidění znaků, uvádí fi lm Agne Nelk, soustavu

dvou zrcadel, do protilehlé rovnováhy. Vesmír se rozprostírá.

Malé pře-hledné, u-celené ne-konečno. Nosoznak!

 

Petr Pláteník

Agne Nelk | Lotmanův svět | Mezi moři

DOK.REVUE.3

FILM, KTERÝ CHCETE VIDĚT

Nedávno jsem vedl nezávaznou debatu s britským filmařem

Stevenem Ballem o možné statistické metodě

tvorby experimentálního filmu, která by spočívala

v dotázání významného počtu respondentů na jejich

osobní divácké preference. Na základě sesbíraných

dat by pak bylo možné natočit ideální film, který by

naplňoval divácké potřeby vybraného publika a jistě

by došel širokého ocenění. Takový film by pravděpodobně

obsahoval barevně modifikované záběry, ruční

zásahy do obrazu, rozdělení obrazu na více pláten,

záběry lidí a zvířat i architektury, abstraktní

i konkrétní obrazy, obrazové smyčky, hudební doprovod,

pozitivní i negativní obraz. Steven poté nápad

zavrhl s tím, že bychom stejně znovu dostali Berlin

Horse od Malcolma LeGrice. Ten v Jihlavě letos

bohužel není (na rozdíl od také skvělého Little Dog

for Roger). V prostředí českého experimentu by však

na pozici ideálního filmu snadno aspirovaly Novosti

dnja Ondřeje Vavrečky. Dokumentární film natočený

pohotovou impulzivní kamerou, s výraznými poetickými

přesahy, formálními hříčkami i jazykovým humorem,

spontánně artikulovaný, pohotový v situačních

črtách i historických exkurzech, ironický, upřímný,

absurdní, humorný, formální, narativní, plný osobních

odkazů i nadčasových motivů. Novosti dnja jsou

filmem, který nedokážete přestat sledovat, přestože

úplně přesně nevíte, co vás na něm tak přitahuje.

Navíc v ruštině s českými titulky, které občas začínají

žít vlastním životem.

-mb-

CENA RESPEKTU PRO JANKA KROUPU

Letos již podruhé je součástí MFDF Jihlava předání

Ceny časopisu Respekt za nejlepší televizní

a videoreportáž uplynulého roku. V sobotu ji získal

televizní publicista Janek Kroupa za investigativní

reportáž, v níž skrytou kamerou zaznamenává pozoruhodné

politické praktiky poslance Jana Moravy. Po

její projekci následovala beseda, kterou moderoval

Jaroslav Pašmik ze serveru Respekt.cz a které se

kromě samotného autora zúčastnili publicisté Marek

Wollner (Česká televize), Petr Fišer (Lidové noviny)

a Jan Rejžek. Diskutovalo se nejen o podmínkách

vzniku Kroupova počinu, ale také o možnostech

využití skryté kamery jako publicistického nástroje

a o její přípustnosti z hlediska novinářské etiky.

„Nemyslím si, že bychom jako novináři museli být

zákonitě jenom rešeršisté, kteří mapují realitu.

Reportáž, kterou jsme viděli, jde legitimní cestou,

avšak v České televizi bychom po ní jít nemohli,“

komentoval Kroupovu práci Wollner.

Já jsem rap!

Když nedávno vyšel v Novém prostoru přehledový článek o stavu

českého básnictví (radši se vyhněme z dobrých důvodů slovu

poezie), byl autorem Petrem Pospíšilem do reprezentativního

vzorku vedle tvarových harcovníků Lubora Kasala a Boženy

Správcové a poněkud tajemného Básníka Ticho zařazen

raper Vladimír518. Zdání společenské expanze poezie i větší

vnímavosti publika (jako by tu už takové konstruktivistické

tužby byly) hned na úvod popírají oba redaktoři-básníci

poukazem na komunitní charakter fungování tzv. literárního

okruhu. Vladimír518 stojí ve vztahu k nim poněkud stranou.

A víte co… možná je to dobře.

Protože hip hop není JEN literatura, není JEN hudba, není

to ani JEN výstřední móda či JEN pouliční životní styl. Je tím

vším neoddělitelně. Tedy potud, pokud vykazuje rysy výchozí

autenticity. Komično i tragično snímku Česká RAPublika

Pavla Abraháma tkví v tom, že zobrazovaný fenomén (který už

i u nás vykazuje rysy subkultury) rozkládá na jeho jednotlivé

aspekty. Hiphopoví protagonisté jsou konfrontováni se

zástupci jednotlivých kanonizovaných žánrů i s vědeckými

badateli v těchto oborech. Výsledkem je buď takřka úplné

komunikační míjení (jako při battlu mezi dýdžeji a komorním

triem), které svědčí především o rozdílech ve vnímání umění

a světa u různých generací, anebo prožitek nucené vstřícnosti

zakládající se na mnohdy pochybném výkladu pojmu liberálnosti

(hip hop a literatura).

Daleko příznivěji vycházejí ve fi lmu portréty iniciátorů projektu

(jedná se asi o momentálně nejvýraznější/nejviditelnější osobnosti

české hiphopové scény). Orionem (a nejen jím) několikrát

vyslovená potřeba vydělat peníze (protože každý přece potřebuje

peníze) a zároveň se při tom v životě pobavit (hlavně hudbou,

samozřejmě) je výrazem takřka neproniknutelné upřímnosti,

odrážející vývoj na české hiphopové scéně. Samozřejmě, že

s rapem je neodmyslitelně spojena určitá forma poselství (na

dnes již dost fl uidním spektru politické příslušnosti vykazující

znaky levicovosti), ale daleko zásadnější se zdá spojení hudby

a intenzivního prožitku při vědomí limit hudebního žánru

a zřetelně zformulovatelného životního postoje.

Petr Pláteník

Pavel Abrahám | Česká RAPapublika | Česká radost

U starých známých

Cévennes je francouzské horské pásmo, jehož obyvatelé se od

nepaměti živili především pastevectvím. Farmářství je tu nejen

zdrojem obživy, ale i způsobem života formovaným dávnou

tradicí. Jak říká osmdesátiletý Raymond Privat: „Nestačí mít

tuhle práci rád, musí to být vášeň.“ Raymond Depardon se na

příkré louky Cévennes po několik let vracel, aby z vyprávění

místních sestavil obraz života, který je dodnes založen na

primitivním způsobu hospodaření.

Pro snímek je klíčová Depardonova režijní metoda. „Jezdím

sem už několik let a postupně jsem si získal jejich důvěru,“

říká autor v komentáři o několika místních rodinách, které se

svou kamerou navštěvuje – dialogu vždy předchází kamerová

jízda, která snímá příjezdovou cestu k farmě. Rozhovor, který

poté následuje, se režisér snaží zachytit v jednom záběru. Často

se tak ze zpovídaných stanou „nemluvící hlavy“, uvězněné po

několik vteřin v tichu fi lmového času. Autor na protagonisty

svého snímku nenaléhá – než aby byl nařčen ze sebemenší

manipulace, nechá je raději mlčet. Témata hovoru jsou

zpočátku čistě osobního rázu. Depardonovy otázky jsou zcela

prosté, avšak respondenti v banální debatě bezděčně rozkrývají

mikrostrukturu rodinných vztahů a obraz společenství, ve

kterém žijí. „Nejtěžší tu není práce, ale to, aby vás rodina

přijala,“ říká Cécile, která se do staré pastevecké rodiny

přivdala z Calais.

Právě konfrontace tradice, kterou tu zastupují staří pastevci,

s mladými farmáři, kteří už nejsou schopni uživit se výhradně

chovem dobytka, je stěžejním bodem Moderního života. Režisér

střet pokolení zvýrazňuje i vizuálně – zatímco osmdesátileté

hospodáře snímá u stáda či při dojení krav, mladší generaci

zaznamenává při práci s moderní mechanizací. Nablýskané

karoserie zemědělských strojů však nedokážou zakrýt,

že Depardonova odpověď na otázku, jakou podobu bude

zemědělství v Cévennes v budoucnosti mít, je nekonečně

melancholická. Když třicátnice Nathalie svému malému synovi

říká: „Až budeš dospělý, farmáři už budou zbyteční,“ pronikne

z plátna krom jejího hlasu i lehké pokývnutí hlavou režiséra

skrytého za kamerou.

 

Matěj Dostálek

Raymond Depardon | Moderní život | Opus bonum

Záludnosti

pozapomenutého záznamu

Snímek Víta Klusáka a Filipa Remundy Vánoce v Bosně

zachycující koncert plejády tuzemských celebrit pro

české vojáky tamějšího kontingentu byl natočen již

v prosinci roku 2000. Tvůrci však natočený materiál

sestříhali teprve letos.

Při diskuzi po projekci vašeho fi lmu jste řekli, že Vánoce v Bosně jsou svého druhu bonusem k vašemu novému fi lmu Český mír. Jaká je souvislost mezi oběma

snímky?

 

 

Klusák: Při natáčení Českého míru jsme si uvědomili, že už

jsme jeden výrazně militaristický fi lm natáčeli. Měli jsme

kupu kazet z té akce, které jsme ještě nezpracovali. Zároveň

to bylo určité ohlédnutí k úplným počátkům naší spolupráce.

 

Kolik materiálu jste na akci natočili a podle čeho jste vybírali záběry, které se

objevily ve výsledném fi lmu?

K: Materiálu jsme měli zhruba šest hodin. Z něj jsme vybírali

uzlové body, jež se vázaly na emoce, které jsme zažívali při

natáčení. Hledali jsme záběry, které byly dobrými zástupci

toho, co jsme si z té akce pamatovali, a které událost

charakterizovaly z úhlu pohledu, který jsme jim chtěli

vtisknout.

Remunda: Důležité je také, že to byly scény, které jsme si po

těch osmi letech pamatovali. Je tam hodně scének, o kterých

jsme si vyprávěli i po těch osmi letech. Je s podivem, že až na

pár záběrů, které jsme našli jakoby zázrakem, jsme si většinu

věcí pamatovali.

K: S tím souvisí taková záludnost, že když jsme ve střižně

projížděli ten materiál pořád dokola, objevili jsme

i souvislosti, o kterých jsme si uvědomili až zpětně, že jsme je

vůbec zaznamenali.

A to bylo například co?

K: To byla například naše velmi oblíbená scéna, kdy se

kameraman televize Prima snaží na sebe upozornit Leonu

Machálkovou a říká jí: „Leono, co Scénic?“ Tam je vidět

potřeba novinářů se nějakým způsobem přiblížit celebritám,

jimiž trochu opovrhují, ale zároveň k nim vzhlíží, protože si

váží jejich popularity. Stejně to funguje i obráceně. Hvězdy

potřebují novináře a zároveň jimi opovrhují, protože na ně

vytahují věci, které hvězdy nechtějí zveřejnit.

R: Další scéna, kterou jsme si pamatovali, byla, že na akci

bylo několik fi rem, které tam nabízely své zboží. Např. tam

přijel dealer nějakých drahých automobilů, jejichž cena

šla od půl milionu výš. Jejich strategie byla, že podpoří tu

akci a budou uzavírat s vojáky kontrakty na koupi nových

automobilů.

K: Mě napadá jedna věc, kterou bych chtěl bytostně vyslovit.

Na tu akci letěly dvě nebo tři letadla novinářů a my jsme tam

byli jen ve dvou. Všichni ostatní přivezli jen nejpovrchnější

zprávu objednanou PR agenturou, která akci pořádala. Psali,

že probíhal vánoční koncert, že hvězdy sezvaly novináře a že

vojáci byli rádi, že si na ně někdo vzpomněl. Nikdo neukázal

pravou povahu té události. Říkám si, že kdyby tu vznikla

nějaká televize, která by programově vysílala na podobné

akce, ať už je to volba prezidenta nebo třeba pohřeb Kočky

mladšího, malý tým novinářů, který by nemusel ničemu

sloužit a nemusel se bát žádné redakce a který by danou

událost prezentoval z většího odstupu, bylo by to hrozně

důležité.

Rozhovor vedl Antonín Tesař

society, but

also the psychological a ermath of the war, the persisting

traumas and aggressiveness, which former soldiers discharge

in acts of collective shooting and war games. What is one to do

with this aggression that was so vital during the war? It rings

out into a collective silence.

In his documentary Interrogation Namik Kabil asks his

friends from Sarajevo simple fundamental questions: “When

did war start for you?” “What did you eat in 1993?” “Did you

learn anything from the war?” “Where would you have been

if there had not been the war?” e director chooses people

of various social classes and religions and the simplicity,

straightforwardness, and also stubbornness of his approach

has produced a mosaic of testimonies concerning the everyday

routine of the war and the emotions and thoughts connected

with it. e responses also include complaints about the

insuffi cient refl ection on the war experience within the society,

which is either suppressed or manipulated to benefi t political

campaigns. Even though it does not take a position on any of

side of the issue, this documentary still runs up against the

ever-present ideological mood. When the interviewees are

asked to give concrete answers to questions such as “who did

the shooting?” or “who is responsible for the war?” they o en

keep silent or give elusive answers: “I don’t know, there are

bad and cruel ones in every army.” As with the whole Balkan

confl ict, the guilty culprits consistently remain obscure and

ambiguous.

 

  

 
 

 

Portrét


Facebook

1volny čas

Zpětné odkazy

Katalog odkazů MSSDesign

Increase Website Traffic Katalog stránek  Pan Odkazy: získat kvalitní odkaz na webové stránky . PageRank http://pagerank.jklir.net/ranky/d3d3LnBlc2FrLmV1

Katalog Harry

');

Banery

Přidej na Seznam Přihlaste se k odběru mého kanálu na YouTube

IPv6 Certification Badge for pesak

');

cestování

pridej.cz Cestování Google Sitemap Generator Search Engine Submission - AddMe Broken Link Checker Compete Rank Pridat.eu More Twitter Followers

');

odkazy

Protected by Copyscape Originality Check Vícenásobné Google Page Rank Nabízíme grafické práce za atraktivní ceny. Cinematic Music MSSDesign
TOP 100 PHOTOGRAPHY SITES Affiliate Ranker - Comprehensive Dynamic Affiliate Directory
pesak.eu Webutation
Scan your site, and get help cleaning up if your site gets defaced. Free to join! [Valid RSS]

');

přeložit

Sociální Backlink Kontrola Zkontrolujte pozice při vyhledávání Search Saturation Check

');

Share

Google

    Bookmark and Share     

Share on APSense

');
');
');

Twitter

Free SEO Tools

CZIN.eu

');

zanox


');


Statistiky

Online: 16
Celkem: 2879504
Měsíc: 25319
Den: 758

 
 

Geo Visitors Map  web analytics http://www.games-casino.us