Treblinka ~ Sobibor ~ Terezín
Richard Glazar přežil vyhlazovací tábor Treblinka. Pak popsal, jak lágr střežili ukrajinští dozorci
Před sto lety se v Praze narodil Richard Glazar, pozdější klíčová osobnost poválečných soudů s nacistickými zločinci. V 60. letech usvědčoval nacisty z jejich podílu na masových vraždách, které páchali v táboře Treblinka.
Treblinku přežil jako jeden z nemnoha těch, kteří tam byli zavlečeni. „Byl velmi sebevědomý,“ zapsal si Glazar o Kurtu Franzovi. V roce 1961 ho pozvali do německého Düsseldorfu, aby vypovídal o zvěrstvech páchaných ve vyhlazovacím táboře Treblinka.
Německo se vyrovnávalo s nacistickou minulostí – a potřebovalo svědky hrůz, které se (nejen) v Treblince odehrávaly. Přežít v tomto lágru znamenalo zázrak: na každých deset tisíc lidí, kteří tam byli deportováni, připadal jeden přeživší. Zplodinami z naftových motorů bylo usmrceno možná až 900 tisíc lidí, převážně polských Židů.
Když začala německá justice v 60. letech hledat svědky ochotné vypovídat proti sebevědomému dozorci z Treblinky Kurtu Franzovi, vyzval tehdejší Svaz protifašistických bojovníků v Praze jednoho ze svých členů, aby odjel do Německa svědčit. Tím mužem byl právě Richard Glazar (1920–1997).
Jsem jediný, kdo o povstání v Treblince napsal
Jeho zážitky z války byly po letech několikrát popsány v televizních i rozhlasových dokumentech nebo v časopisech. Sám Glazar napsal knihu Treblinka, slovo jak z dětské říkanky (1994).
Glazarův poválečný osud zůstává ale zatím spíše stranou zájmu publicistů. Neprávem: co začalo v Treblince, místech plných hrůzy, mělo totiž po válce pokračování.
V srpnu 1943 povstalo v Treblince asi 350 vězňů, několika z nich se podařilo utéct. Byl mezi nimi i Glazar. Štěstí mu přálo, po zatčení v Polsku přesvědčil úřady, aby mu vydaly nové doklady na falešnou identitu. S nimi dokázal přečkat válku, kdy pracoval v Mannheimu jako dělník v kovárně.
„Ještě za války, na jaře 1945, začal Glazar své zážitky sepisovat, ale knihu se mu nepodařilo vydat,“ říká historička Petra Loučová, která o Glazarovi hovoří v pořadu Portréty.
V poválečných letech totiž bylo neúnosné, aby někdo věcně a bez emocí upozornil na to, že ostrahu Treblinky měli na starosti ukrajinští dozorci. Hodně místa ve svém rukopise věnoval i ukrajinskému a polskému antisemitismu.
U soudů svědčil čtyřikrát
Pozvání Glazara k soudům s nacistickými zločinci v Německu bylo celkem logickým krokem; Glazar svědčil celkem čtyřikrát: v letech 1961, 1964, 1967 a 1970. Němečtí soudci hodnotili jeho výpovědi velmi kladně. Oceňovali jeho skvělou paměť (Glazar nepotřeboval žádné písemné poznámky, nacistické dozorce poznával i po letech) a schopnost nejen vypovídat, ale také přiznat, když něco nevěděl.
V roce 1969 odešel z Československa do Švýcarska, do Prahy se vrátil až v 90. letech. „Mám pocit velkého zadostiučinění. Už proto, že jinak by po lidech, kteří se víceméně obětovali, nezůstala vůbec žádná památka. Jsem jediný, kdo o povstání v Treblince napsal,“ řekl v roce 1994.
Celý pořad Portréty si poslechněte v audiu.
SOUVISEJÍCÍ
-
Konec války – radost z osvobození i hrůza z vyprávění navrátilců z koncentračních táborů
Květen 1945 nepřinesl jen živelnou radost z osvobození od nacismu, ale i otřesná svědectví lidí, kteří přežili koncentrační tábory a měli alespoň to štěstí vrátit se domů.
-
Rozhlas jako místo naděje. Po válce vysílal o pohřešovaných a hledal přeživší z koncentrační táborů
Konec druhé světové války přinesl úlevu a radost ze znovunabyté svobody. Ale tehdejší situace nebyla tak jednoduchá, jak se nám dnes může zdát...
-
Jak se Rakousko vyrovnává s nacistickou historií? Zaostřeno na koncentrační tábor v Ebensee
Z necelých 30 tisíc vězňů koncentračního a pracovního tábora v hornorakouském Ebensee jedna třetina zemřela. Jak se Rakousko vyrovnává s nacistickou historií?
|
Náhledy fotografií ze složky Polský Těšín
![[Valid RSS]](valid-rss-rogers.png "Validate my RSS feed")
