Slova svoboda a svobodný se používají k označení toho, že člověk již nemá co ztratit.

# # Dá se rozpoznat tvář v davu lidí. Vyzkoušejte si to.

# # V levo nahoře postupně klikej na křížek a fotku si postupně zvětšuj !
# # Tak to je fotečka...
# # Vážení a milí,
# # tento obrázek byl pořízen s 2100 MP. Tyto kamery se
# # neprodávají veřejnosti (z pochopitelných důvodů) a montují se do těch
# # černých koulí všude po městech. Fotografie, kterou uvidíte je udělaná
# # fotoaparátem 70.000 x 30.000 pixlů (2100 MP) během pozorování
# # manifestace v Kanadském Vencouveru. Klikněte si na zvětšení a
# # uvidíte tváře s neobyčejnou ostrostí a podrobnosti. Byli tam tisíce
# # lidí a přesto můžete rozpoznat a vyhledat libovolný obličej. A nyní
# # si představte, že tyto prostředky jsou dostupné policii a armádě!
# # Tak se pěkně upravte a stále s úsměvem, ať se foto vydaří, nebo
# # se pěkně schovávejte, ať vás není vidět.
# # Pánové a dámy k zamyšlení. Přeji pěkný den s úsměvem do kamery.

http://www.gigapixel.com/image/gigapan-canucks-g7.html

http://www.censurecarter.com/

Cenzura

www.google.com/custom

[editovat] Druhy cenzury

součást zákonů – zakázaná témata jsou explicitně vyjmenována v zákoně
vojenská cenzura – má za úkol utajit činnosti, znalosti a technologie před (byť i potenciálním) nepřítelem. Je kontrolována i soukromá komunikace.
firemní cenzura - kontrola technologických tajemství před konkurencí a informací, které by mohly poškodit obraz firmy
náboženská cenzura - je omezováno šíření myšlenek, které jsou v rozporu s vládnoucím náboženstvím.
politická cenzura - je zakázáno šíření informací, které by mohly diskreditovat vládnoucí politiky
cenzura školních učebnic – podle právě vládnoucí ideologie jsou upravovány učební texty.
autocenzura - sdělované informace filtruje sám autor, nejčastěji ze strachu z postihu.

[editovat] Cenzura fotografií za období totality

Cenzura fotografií se v bývalém Československu prováděla buďto jejich retušováním, „vylepšováním“ a nebo jejich úplným zakázáním. Na snímcích se odmazávaly nepohodlné osoby nebo se např. mohl přidat jásající dav. Cenzorovi stačily malé nůžky a stříkací pistolka s barvou.

Zvláštní pozornost se věnovala fotografiím ČTK, protože její práce přebíraly domácí i zahraniční agentury. V praxi to vypadalo tak, že se člověk s pověřovací listinou ÚVKSČ dostavil do redakce ČTK, odnesl si negativy a později přinesl již upravené fotografie. Šéfredaktor ČTK poté vydal nařízení, že se smí používat jen tyto upravené snímky.

Zásahy cenzury se většinou nařizovaly ústně, proto k nim existuje jen málo dokumentace. V tehdejším Sovětském svazu byly fotografie falšovány ministerstvem vnitra, proto se předpokládá, že v Česku (resp. v Československu) je upravovala STB právě v laboratořích ministerstva vnitra. Laboratoře měly být v budově nakladatelství Orbis na Vinohradské třídě v Praze a dále v ulicích Thákurova a Majakovského (dnes Pelléova) na Praze 6. Po listopadové revoluci byly tyto prostory prohledány, našly se však již jen prázdné místnosti. Zmizel z nich archiv, vybavení i veškeré podklady.